Pro rok 2024 bylo na řadě něco skromnějšího než rok předchozí a protože i domluva byla složitější, vyrazilo se jen na dva dny do Orlických hor. Šlo tentokrát o výjezdní místo tak se jelo v klidu autem a jelikož jsme už rozmazlení, tak volba padla na hotel Říčky s wellnessem.
Ubytování: Wellness apartmány Říčky
Adresa: Říčky v Orlických horách 254, 51761 Říčky v Orlických horách
Den 1: 21.6. – Annenský vrch – Neratov – trail Jagodna – Mostowica (68 km převýšení 1 550 m)
- Výjezd na Annenský vrch
- Návštěva Neratova s prohlídkou kostela
- Překročení hranic do Polska a jízda po trailu Jagodna
- Zastávka v Mostowici
Ráno v Říčkách bylo jak vystřižené z prospektu – v klidu, s výhledem, kávou a nulovou chutí opustit komfort wellness apartmánů. Ale protože jsme parta, co nesedí na místě, nasadili jsme tretry, naskočili do sedel a rozjeli se směrem k Annenskému vrchu. A začalo to.
První výšlap a bunkrový freestyle
Na Annenský to šlo ztuha – hlavně první půlka. Ale už na prvních kilometrech jsme věděli, že tenhle výlet bude stát za to. Staré pěchotní sruby se na nás smály (někteří tvrdili, že to bylo spíš šklebení) a výhledy od Annenského vrchu jako vždy nezklamaly.
Neratov a první kulturní vložka, která měla všechno (včetně Járova defektu)
Sjezd do Neratova nás bavil, ale než jsme ke kostelu dorazili, tak přišel na řadu Járův defekt.
Ne tak obyčejný – bezdušový plášť odmítl spolupráci, a tak došlo na konverzi „za pochodu“. Vytahujeme duši, lepidlo, nářadí… a Jára mezitím vesele lepí sám sebe na zbytky mléka, co mu zůstaly v plášti. Cyklo-kutilský moment dne. Někteří z nás ten zápas sledovali se slzami v očích – smíchu i soucitu.
Při příjezdu se nám zatajil dech – Kostel, kde vám střecha chybí, výhledy ne, nás nezklamal. Dali pár fotek a vyrazili dál – přes hranice, směr Jagodna.
Jagodna: polský trail, který měl všechno
Pak to přišlo. Vyjeli jsme do Polska a ocitli se na trailu Jagodna. Tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy zapomenete na všechny kopce, šlápnutí do prázdna i neidentifikovatelné zvuky z přehazovačky – jen jedete, smějete se a říkáte si: „Tohle je vono!“ Kdo nejel, nepochopí.
Zpět přes Mostowice
Cesta zpět do Říček byla přes Mostowice. Slunce zapadalo, nohy brněly a do wellness jsme se vraceli jako hrdinové. A Jára? Ten si do sprchy radši vzal i špachtli.
Den 2: 22.6. – Deštné – Vrchmezí – Šerlich – Velká Deštná (58 km převýšení 1 350 m)
Ráno bylo tiché. Až podezřele. Nohy trochu protestovaly, zadky taky, ale jsme přece NorthBike – zvyklí na horší. Wellness večer pomohl, kafe taky a tak jsme s mírným skřípěním kolen i převodníků vyrazili vstříc druhému dni.
Výjezd přes Deštné – zahřívačka nebo poslední soud?
Z Říček jsme se vydali směr Deštné v Orlických horách – stoupání pozvolné, výhledy krásné, ale nohy nějak tušily, co je čeká. Začalo to nevinně, ale už při šplhání k Vrchmezí se rozdělila společnost: ti co šlapou a ti co nadávají. Všichni ale makali.
Vrchmezí – kde se smích mísí s potem
Na Vrchmezí jsme dorazili jak stádo převalených koní – zpocení, vysmátí, s první várkou tyčinek a fotek. A taky prvními zmínkami o tom, že možná zítra nebudeme schopni chodit. Ale nevadí – na to máme koloběžky dětí.
Šerlich a Velká Deštná – hřebenovka za odměnu
Po hřebeni směrem k Šerlichu a Velké Deštné jsme se konečně rozjeli. Střídalo se lehké stoupání se zábavnými sjezdy, výhledy stály za každé zapocené tričko. A ta radost na vrcholu Velké Deštné? Neskutečná – pro někoho duchovní, pro někoho čistě fyzická.
Sjezd a záchrana jménem wellness
Cesta zpět už byla o hlavě – nohy by zůstaly nahoře, ale srdce vědělo, že wellness volá. Poslední kilometry jsme sice neletěli, ale jeli jsme jako tým – sem tam někdo zpíval, jiný mluvil s kolem (neopětovalo), ale dojeli jsme všichni.
A večer? Nohy ve vířivce, pivo v ruce, úsměv na tváři a věta: „Tak kam příště?“
No co závěrem?
Nohy už možná trochu zapomněly, jak bolely, ale hlava si pamatuje parádní výhledy, bunkry i Járovo mléčné lepení. Orlické hory nám daly zabrat, ale taky hodně daly.
A protože neposedíme dlouho, další dobrodružství už se chystá – tentokrát napříč Českým Lesem. Méně lidí, víc divočiny, nové výzvy. A samozřejmě kola, kámoši a pár nečekaných momentů, které z toho zase udělají výlet, na který se nezapomíná.